Leze, leze, po železe, nedá pokoj až tam...

8. února 2014 v 18:57 | Aya |  Myšlenkové

No jéje. Leze na ni jaro.

A s ním i smršť inspirace k sespání, jak jste si mohli všimnout.
To chátrání mě nebaví, tak jdu "blogísek" znovu zavlažit deníčkovým popraškem.
Události nedávné doby:
  • Vysvědčení. Na pohodu. Jsem prostě dobrá (ne, nejsem šprt, jak mě nazvalo drahé příbuzenstvo. A i kdybych si to jenom namlouvala... Tak co? Muhaha).
  • Onen zmiňovaný Silvestr v Irsku vypadá více než-li slibně.
  • Znovu se snažím uspět, tentokráte v literární soutěži Vidoucí. Držte mi pěsti.
  • Ono zmiňované, proradné jaro se už blíží. Mód "zadaná" znovu aktivován.
Pak je tu ještě jeden krátký seznam - tentokráte myšlenek, které se mi absolutně nehodí do zbytku článku, ale prostě je musím ventilovat, bez jakýchkoli souvislostí.
  • Vzkaz pro minulost: Nemám tě ráda. Ale nesmažu tě, takže mi zbývá jen respektovat tě a být k tobě shovívavá. Puberta sucks.
  • Vzkaz pro ty, co mají alespoň trochu rádi mojí tvorbu, ať literární, či výtvarnou: Ještě o není oficiální, ale 7.3 2014, čili první březnový pátek budu mít, s trochou štěstí, první vernisáž. Nebo spíš něco-jako-vernisáž, při příležitosti OpenMicu. OpenMic = kulturní akce, kde se prezentují umělci všeho druhu, a kterou pořádá úžasné knihkupectví Fryč v Liberci.
  • Česání vlasů je neuvěřitelně destruktivní a zbytečná činnost.
  • Ženy, které běhají s vlky, od Clarissy P. Estéz je asi nejúžasnější literární počin, který se mi kdy dostal do rukou.
Další příspěvky do tohoto seznamu můžete - možná - očekávat v "P.S.".
A jak tak chci psát dál, najednou nevím co. Jako už tradičně. Tahle bodovitá podoba deníčku - občasníčku (dost divný slovo) se mi vcelku líbí. Žádná omáčka kolem.
Nicméně. Ještě se chci zmínit o "akcích", které se chystají. jedna z nich je hned v pondělí (10. února) - nejsem si jistá, jestli to má nějakého spešl pořadatele, ale já se o tom dozvěděla jak jinak, než skrze modrou příšeru. Jedná se o den "Kámen-nůžky-papír". Jde o to, že vyzvete alespoň jednou úplně neznámého člověka. Je to super nápad, řekla bych!
Dále plánuji strávit léte - respektive jaro, léto, podzim (prostě od chvíle, kdy začne být teplo do chvíle, kdy teplo být přestane) na boso. V ideálním případě vyrobíme s tátou boty ve stylu Rarámuri, které budu nosit na místech jako je Fügnerova - jednoduše tam, kde je riziko, že šlápnete do cizího flusance - a nebo tam, kde je chladná podlaha. Třeba ve škole.
Pak jedna netradiční zpráva. Přihlásila jsem se do školního týmu na Marathon. :D Každý člen týmu poběží 4 kilometry. nechápu svou motivaci, ale těším se. Má se běžet někdy začátkem dubna po tom, co se se třídou vrátíme z Itálie. Tak doufám, že už budu moct reprezentovat bosé běžce. Yeeey.
Za další. Se šermem to vypadá, že budeme trénovat v tělocvičně, což je super, protože dělat sedy - lehy v období zimy na zemi je vcelku na nic. A v ideálním případě budeme mít i víc vystoupení. Yeey for that again!
Dál mě už asi nic moc nového nenapadá. Snad jen, že v příštím cca měsíci a půl dosáhnu 18-ti let tohoto života. A... Já vám nevím. Před takovými cca pěti lety jsem se toho nemohla dočkat a teď je to takové to... Well... Whatever. Čekala jsem, že to bude větší boom. Ale - shit happens. Co nadělám.

S láskou,
Vaše T.A.K.

P.S.: V červenci bude tahle "Druhá blogová kapitola" slavit třetí narozeniny. Přijde mi, že to šíleně letí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama