Leden 2014

"All your life you've never seen a woman... Taken by the wind..."

14. ledna 2014 v 20:01 | Aya |  Myšlenkové

"...Would you stay if she promised you heaven? Will you ever win?"

Pro potěchu, pro radost, pro vypovídání se, je tu po dlouhé době trochu deníkového psaní. A na dlouhou dobu asi poslední. :D Důslednost není moje silná stránka.
Už si pořádně nepamatuji, kdy jsem naposledy psala něco tohohle rázu. poslední zmínka o mém životě padla ve spojitosti z níže zveřejněným dílkem - mám se skvěle.
Nevím, jestli je to nějakými erupcemi na Slunci, nebo vibracemi, ale prostě je mi fajn.
Mimo jiné taky skončila jedna etapa života - už před delší dobou, a to zadanost.
Stále pilně - dobře, možná ne tak pilně... - studuji, připravuji se na ročníkové, dílenské práce, maluju, kreslím, tančím, dýchám... A tak vůbec.
A - samozřejmě - LARPuji a šermuji. A stárnu. Vůbec mi nepřijde, že mi za necelé tři měsíce bude oněch "vysněných" 18. Je mi jasné, že zas takový boom, jak to většina náctiletých, neplnoletých podává, to nebude. Ani v nejmenším. Každopádně... Jo, těším se, až si koupím svou první, vlastní porci medoviny. C:
A, jak už to bývá, právě mě opustily nápady co psát dál. Většinu věcí, co bych ejště ráda napsala, popsat nelze, a ta zbývající troška mi momentálně nejde na mysl. Takže...
Se prozatím loučím. :)


"Shout eile - Další výkřik"

7. ledna 2014 v 20:52 | Aya |  Psané
Další neucelený, krátký úryvek, sloužící jako pomyslný éter, do něhož chci vykřičet, či vyšeptat všechno, co se ve mně hromadí, čeho jsem plná - ale tak, aby mi to stále náleželo, a zůstalo mým. Navždy.
Upřímně... Nad zveřejněním tohoto jsem notnou chvíli váhala, a vlastně ani nevím proč. V posledních dnech, v posledním měsíci mám skvělou náladu. Cítím se živější, než kdy dřív, a je to krásné období. A tohle je jeho důkaz, tak proč se nepodělit?
Děkuji ti, La Qe Sabé. Ty, která víš.
***
Duše se rozpíná, propojuje, dorůstá. Cítím, že se blížím k léku, který zahojí veškeré jizvy minulosti. Který mi dá sílu snášet rány. Nezažene bolest, zklamání, smutek. Ale dá mi sílu a odhodlání. Vlčí žena je se mnou. Ta, která ví, na mě dá pozor, a provede mě až na samé dno, na samý konec pouště. Ukáže mi to, co bylo zapomenuto. Zazpívá svou věčnou píseň nad mými kostmi a dá povstat vlčici, kterou se pokusilo zabít okolí dříve, než dospěla, než si uvědomila, kým vlastně je.
Jako už tolikrát: se znovuzrodím. Úplná, silná, šťastná. Divoká. Se všemi Vzpomínkami, všemi kousky skládačky nadosah.
Zbytek života je předurčen hledání. Hledání, které musí být úspěšné - jiná možnost předurčena není, jelikož kdo hledá, najde. To, co hledáme, hledá nás.

Nechávám se najít.

Nedávný počin "Catch the soul of Indigo"

6. ledna 2014 v 19:20 | Aya |  Kreslené / Malované
A malý úvod do děje.
To jsem se jednoho krásného dne probudila, po sérii nicneříkajících, deprimujících snů.
Špatná nálada se léčila filmem, čajem, kouskem čokolády. Bez úspěchu. Nakonec se objevila záchrana, ve formě úžasné hudby od The Myrrors, následně potom filmu CBGB, a božské, divoké legie barev a špětců na poli plátna.
Tah dal tahu, barva barvě, a vzniklo cosi, co je mě osobně po duševní stráncé blízké tak, že se ještě teď v tom výjevu ztrácím, když an něj chvíli koukám, a kdesi uvnitř mě rezonují ozvěny krásného klidu a spokojenosti.
***

"Le petite damme du Lac": Odpovídám, mo chara.

4. ledna 2014 v 22:20 | Aya |  Psané
Hřejivý dotek ze tmy
otevírajíce oči vidím
cíl milionté cesty
ve tvých očích -
na jejich samém dně.

Pohlazení světla
indigová modř aur
splývajících v jedno
v zajetí duší
dobrovolně spoutaných.

Nedosažitelný
a přeci můj.
Skutečnost
a přeci sen.
Stín
a přeci plný světla.

Není důležitý cíl.
Naším údělem cesta.