Lucht siúil

7. prosince 2013 v 20:46 | Aya |  Psané
Tiché díky za život,
tichá slova prokletí,
světlo pohltila temnota -
a pak už jen chlad.

Nebyla to smrt - zatím,
byla to tma,
utrpení, samota,
vlhko a usínání.

*

Horkost a vůně dřeva,
poslední pohled do očí tmavších
než je černá noc -
a pak už jen hvizd.

Dotek na šíji,
ostrý a pronikavý,
bolest - či snad překvapení?
Padající svět, a nic.

*

Můj svět tolikrát vyhasl,
tolikrát jsem jej viděla znovu -
a žasla jsem,
a zmírala.

Chlad mě znovu objal,
a vše se protlo, kruh se uzavřel.
krátká chvíle pochopení
před novým začátkem.

Teď jsou to vzpomínky,
sny a vize, skutečnější
než život sám.
Stále cítím poslední dotek světla.

Stále mi dochází ve větru dech,
jak se dusím pouštním pískem,
jenž je tak moc vzdálený.
Pomíjející - věčná.

Konec je černý a oslňující zároveň.
Začátek je pohasínající a vybuchující barvami.
Duše nedotčená a poznamenaná brzdami času.
A má aura má barvu indiga.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama