Září 2013

Sushi, sushi, sushi.

17. září 2013 v 20:29 | Aya |  Myšlenkové

Sushi všude.

Doslova.
To jsme si s maminkou jednoho dne řekli, že si uděláme dobrou a netradiční večeři. Dopadlo to tak, že se neodhadlo množství rýže a... No... Je toho prostě moc MOC. :D
Nicméně text není důležitý. Důležitější jsou fotky, které následují.
Bylo použito:
Mrkev, avokádo, okurka, krevety, krabí tyčinky, losos, rýže, řasy
Dochuceno:
Sójová omáčka, wasabi, zázvor
Účinkují:
Tmavolasá paní matinka, rudovlasá, nenažraná Aya.


Strom oběšenců

11. září 2013 v 18:30 | Aya
Skutečně, skutečně přicházíš
ke stromu oběšenců?
Zvláštní, zvláštní věci se tu staly,
zvláštnější, než by měly.

Skutečně, skutečně chceš znát pravdu
o stromu oběšenců?
Je jich plný, plný legend,
které vypráví už jen šum jeho větví.

Je to dávno, tak moc dávno,
co první nešťastník uvázal smyčku,
a skočil - skočil vstříci zemi,
ale nedopadl.

Tak dávno, příliš dávno,
než aby lidé pamatovali,
jak jeho tělo, mrtvé tělo,
pozřel strom.

Byl očarovaný, očarovaný
strom oběšenců,
čarodějkou z Vlčího vrchu,
a strom o tom zpívá dodnes.

Skutečně, skutečně přicházíš,
ke stromu oběšenců?
Stále zpívá, zpívá
o oběšenci a čarodějce.

Milovala ho, milovala ho víc,
než aby nechala krkavce večeřet,
zvláštní, zvláštní věci se staly,
zvláštnější, než by měly.

A strom oběšenců, i mrtvý milý v něm
stále zpívají, zpívají tutéž píseň...

MS v běhu do vrchu, aneb o závodě z pohledu diváka

1. září 2013 v 21:59 | Aya |  Myšlenkové
Tak, už abych napsala taky nějakou část deníčku.
A vzhledem k tomu, že to tu hodlám za dvacet minut zapíchnout a jít spát, je akorát načase. :)

V sobotu 31.8. se konalo MS v běhu do vrchu na Černou horu (tu v Čechách, ne na tu, jak jsem si bláhově myslela, v zahraničí) a tam jsme samozřejmě nemohli chybět. Pod "námi" rozumněj mého tatíka jakožto závodníka, Lůcu, bráchu a mě. Poslední tři jmenovaní jen jako diváky.
Když jsme se pakovali, prohlásil brácha, že mu vadí kývající se zub. Bylo to vzato na vědomí a vyrazilo se. Cestou se poslouchal Hrdý Budžes. Po příjezdu chvilku trvalo, než jsme našli start. Táta vyřídil všechny organizační věci a já, Lůca a Máťa jsme šli na lov. Dostali jsme od táty tunu stravenek, ale - nikde je nebrali. Zakotvili jsme v kavárně, kde podávali bramboračku. Vynikající.
Po jídle jsme se vydali k lanovce, kudy měli běžci probíhat. Chvilku jsme tam seděli, jedli čokoládu a diskutovali o tom, že by to asi chtělo fotky. V tom byl problém. Já i Lůca jsme zapomněly foťáky. Zachránily to mobily (moje stará nokijka mě mile přkvapila) a tak máme tatínka, který vypadá že brzo vypustí duši zvěčněného. Následovala cesta lanovkou (přece se nebudeme trmácet nahoru). Tam Máťa začal znovu s tím zubem, který se prý kýve ještě víc. To spustilo různé nápady na vytrhnutí. Samozřejmě to neschválil.
Nahoře na hoře jsme si dali jahodový cappy a malý pivo a vyrazili jsme do cíle. Tam jsme došli tak akorát, protože během deseti minut doběhl táta. Následovalo jásání, malý výšlap na rozhlednu a cesta lanovkou dolů do areálu lázní, aby tam táta vrátil čip který dostal kvůli závodu, a abychom něco málo snědli. Padl nápad, že si to tam střihneme oklikou, kterou závodníci běželi. To nám ale táta neřekl, že z patnácti minutové přímé cesty se vyklube hodinová procházka. Ke konci procházky najednou brácha vyjekl. A bylo tu další vítězství. Tentokrát nad zubem, který mu prý skoro vyskočil z pusy.
Po příchodu do areálu lázní jsme znovu zamířili do kavárny. Na sladko-slanou těčku: pohár (Lůca), banán v čokoládě (já), palačinky (Máťa a poto i Lůca) a na klobásu (táta).
(Fotky v celém článku)
K sobotě se navíc váže ještě jedno vítězství - tentokrát moje. A to v jedné soutěži pořádané českou facebookovou stránkou Fantasy CZ/SK. A co že jsem to vyhrála? Když je to stránka o Fantasy, co jiného, než něco z dílky Tolkiena. :) Svůj vlastní Silmarillion. Juchů. (Příspěvek do soutěže pod fotkami ze závodu.)