Březen 2013

Super-mini cestopisečíčiček

8. března 2013 v 10:48 | Aya |  Myšlenkové
7.3., 17:33
To je šílený. Je to jako včera, co jsem seděla v autobuse do Prahy. A už zase jedu zpět. V 16:32 mi jel vlak od něj a už teď mi naprosto neskutečným způsobem chybí. Je tohle fér? Už abych byla zase u něj.
Ale i tak krátká doba mi za to stála. Čím dál víc jsem si jistá, že on je ten pravý nejpravější. Těchhle několik dní, kdy jsme spali v jedné posteli, vařili spolu, snídali, obědvali, večeřeli… Nevím, prostě jsem s ním šťastná. Moc.

18:47
Potřebuju na záchod (ale bojím se tu nechat věci), bolí mě zadek (ale kupé je moc malé na protahování se a projít se nemůžu - nechci tu nechat věci), bolí mě hlava (ale prášek nemám), kašlu jak divá (ale snažím se to zdusit, abych nerušila spolucestující), nemám ho vedle sebe, abych ho objala, opřela se mu o rameno a usnula (a nevím, kdy zase budu mít příležitost)…

20:57
Sedím v autobusu Student agency. Konečná cesta do LBC. Nejradši bych vyskočila a letěla si chytnout vlak zpět za ním. Vlaková estráda se záchodem nakonec dopadla neúspěšně (totiž vzhledem k mé sebedisciplině). Nezodpovědně jsem ponechala své věci napospas mile vypadajícím spolucestujícím. A ejhle - nic se neztratilo. Protáhla jsem si nohy a ulevila močáku. Mise splněna.
Protentokrát už nejedu bez spolusedícího a musím říct, že ten stísněný prostor, který zabírá z většiny notebook je naprosto proti mým rukám, které se zdají být nepřiměřeně ohromné. Neposkládám se sem.
Autobus se rozjel a já jenom doufám, že už se aktivuje i Wifina.

8.3., 10:47
Doma, nachcípaná. Ale co, malá daň za ty úžasné dny. Je divné nemoct se v noci k někomu tulit, komu ležet na rameni a pak poslouchat jeho skuhrání že má tu ruku odkrvenou... Achjo.

Ve žlutééém

4. března 2013 v 17:40 | Aya |  Myšlenkové

Vítejte na palubě autobusu Student Agency ve směru Liberec - Praha a zpět...!

Hihi. A je to tady. Směr Praha, směr můj milý.
Dlouho se čeká, a jak snadně a krátce to vypadá, když to přijde. Cesta do Prahy teprv začala, cesta do Hranic na Moravě teprve čeká, a mě připadá, že je to úplně nic. Že to bude hned za mnou. ^^" A při tom..nějakých šest hodin cesty. :D
No, stojí to za to.
V Praze sraz se ségrou mého drahého, s ní cesta až za ním, a pak úžasný čas, až do čtvrtka. Do návratu. Ne, nebudu fňukat, jsem ráda že mi to prošlo alespoň takhle... MOC ráda.
Přejte mi, ať se cestou neztratím. :D