Zklamání

16. ledna 2013 v 17:59 | Aya |  Myšlenkové
Milý deníčku..
Nevím kde začít a při tom toho chci napsat hrozně moc. O víkendu jsme se strašně pohádali u táty. Pořád tomu nechci věřit, že se to stalo u někoho, koho mám tak ráda, a koho jsem brala jako někoho po kom jsem podědila názory a přesvědčení. Když mě vezl na vlak, kterým jsem se měla dostat zpět do LBC, vyslechla jsem si o tom, jak je důležitá drzost, a jak je potom snadnější se prosadit, když máte prořízlou pusu. Že prý to nemám brát tak vážně.
Pobrečela jsem si cestou domů, když jsem dorazila udělala jsem si čaj...bylo mi líp.
Vzpamatovala jsem se a opět - bylo mi fajn. Do teď. Když se vrátím domů, po víc jak osmi hodinách ve škole, první co se dozvím je, že mamce táta psal. Odkazoval na to, jakto že s ním nekonzultuje vážné, důležité věci. Jako třeba tetování a to, kde jsme trávila Silvestr. O tom mém, o kterém se přede mnou nezmiňoval nijak nahlivě taky nepsal moc pěkně.
Je mi mizerně. Táta, který tak mluvil o tom, jak je důležitá upřímnost, a bla bla bla, tohle řeší zpětně přes mámu. Abych se trochu vrátila k onu silvestru - neříkala jsem mu o tom. Což znamená že čte nejspíš tenhle blog. A za to mu opravdu děkuju. Měla jsem chu´t sem psát a teď se zase bojím co se tu nedočte a co mi nevyčte, nebo mojí mámě. Díky tati. Doufám, že se to zase bude řešit v celé rodině, že jsem se o něm nějak ošklivě zmiňovala.
Kromě chuti psát sem (ale to za chvilku přejde...) mi vzal taky chuť se do Vlastibořic vůbec vracet... Nenávidím hádky a nenávidím to ticho, které se při hádkách a po nich dostavuje. A nenávidím, když na mě někdo křičí. Šílím z toho. Myslela jsem, že on jako roič by to pochopit mohl. Místo toho mi vmetl do obličeje, že tak to prostě ve světě chodí, ať si zvykám. Co je špatného an tom, se prostě rozbrečet, když na vás jednak řve masecha a jednak se na její stranu přikládní i vlastní táta? Nejenom že mě to zklamalo jako máloco, ale pořád se mi z toho ještě svírá žaludek. Co je sakra špatnýho an tom, že když na mě někdo řve, prostě nevím jak odpovědět? Že když přijde vypjatá rodinná situace mám prostě zásek a radši nechám ostatní ať se vyřvou, aniž bych cokoliv říkala a prostě to překousnu? Ne, nezvykám si na to, jak tahle doba pracuje, na systém a podobně. Narozena ke svobodě a tak to zůstane. A není snad moje věc, jak si tu svobodu uchovávám? je něco špatnýho an tom, že se snažím nevyvolávat spory a to, co jiní vyřvávají při hádce ze sebe vypíšu? Vymluvím s ez toho u psycholožky?... Mate mě to a je mi z toho smutno. Z toho všeho. Už nechci další otazníky. Už se sakra nechci na nic ptát a mít srdce dračí krve sevřené úzkostí z toho, jak to bude.
Byla bych nejradši kdybych tam nějaký čas nemusela. Nebo kdyby aspoň bylo léto... Mohla bych si prostě zalést na půdu do svojí komůrky. Schovat se tam před světem, s notebookem, a s tím svým na druhé straně obrazovky...
Kéž by tu teď byl. Potřebuju se k někomu přitulit a prostě jen ležet...
Co dodat...děkuju za pozornost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ariel Ariel | E-mail | Web | 16. ledna 2013 v 21:25 | Reagovat

Ty víš že kdyby to šlo,sem u tebe hned :) A ono to prostě pude,prostě si budu hledat práci někde v Liberci a bude :)

2 Ayn Ayn | 19. ledna 2013 v 8:42 | Reagovat

"Všechno bude..."
  Hlavu vzhůru, kočičko. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama