Prosinec 2012

Jděte do *pííííííp*

30. prosince 2012 v 19:06 | Aya |  Myšlenkové
Zdravím, pozemšťané.
Tak, a zítra to vypukne. Kdo to ví? Kdo se hlásí? Já, já jáá...
Dobře, tak nic.
O svém báječném Silvestru jsem psala? Jo. No, bude to ještě lepší. Můj drahý se ke mě hodlá připojit :) *Jásot*
Ehm. Ale důvod, proč něco píšu, je jiný. Chci si hrozně moc postěžovat. Znáte ten pocit kdy si kvůli LIDEM připadáte jako ti nejhloupější a nejhorší a co já vím co ještě? Nenávidím, absolutně NENÁVIDÍM, když udělám nějakou chybu, nebo napíšu nějakou blbost, nebo udělám cokoliv špatně a LIDI se na mě sesypou jak supi. Samozřejmě se všichni chopí příležitosti do někoho rýpnout - a to není tak, že by si rýpli jednou. Uznám chybu, řeknu jim že už můžou skončit - já to pochopila. NE. Pokračují dál.
Mám pro ně takový vzkaz... Pod perexem, mí drazí.
Arrrghhh. Ale - uklidnit se. Asi je normální, že v lidské osobnosti je jakási malá místnost, plná kousavých poznámek - obvykle ji slušnost zamkne, ale klíč od té místnosti se jmenuje "Chyba někoho jiného". To se potom dveře od té místnosti rozletí a už to jede. Jsem ráda, že moje nedokonalost posloužila pár existencím jako uvolnění toho, co se v místnosti nashromášdilo. Aspoň k něčemu to bylo dobré.
Konec depresivních keců a já už si jen v klídku piju kvítkový čajík a koukám na IT Crowd. Směju se.
Dost o mě. Co budete dělat na Silvestra a na Nový rok?
Vzkaz pro ty mé drahé nenáviděné:

Milý deníčku...

26. prosince 2012 v 19:32 | Aya |  Myšlenkové
...Ne, dělám si pr*el.

Po nějaké době mám zas chuť vylít si srdíčko. Tak se do toho dáme. ^_^
Vánoce zdárně odešly, další až za rok. Hurá. Před námi už jen Silvestr a pak návrat do rutiny všedních dní. Konec světa jsme taky přežily... Snad i ve zdraví - což?
Teď. Svoje sexuální fiasko zakončené vtipy na rodičovství a zapitím Ecapellu vynechám. Radši. O.o
K tomu se váže - tři nádherné dny s tím mým jsou, bohužel, už taky za mnou. Nicméně - Morava v příštích měsících pozná mou tvář. Těším se.
Co dál, co dál. Čeká mě schůzka s potomkem rodu Cobainova. Možná i reinkarnovaným Cobainem. Protože ona je PUNK. A je Cobainová (Cobainova?), alespoň srdcem. A hádejte co. Budu fotit. Ji. V podvazcích. Budu se opakovat ale - těším se. Nikdy byste neřekli, jaká sranda je fotit někoho tak debilního a tak vtipného jako ona, kor takhle... Bude... Bude to velice vyčerpávající, donutit ji, aby se natvářila jak idiot. :D
Těším se taky na Silvestr. První Silvestr s přáteli, místo s rodinou. Na chatě. Alkoholu se samozřejmě netku - až na výjimky vína, vodky s džusem a podobných.
Nechci zase začátek školy. Miluju jí. je to úžasné místo. Ale z normálního života mě bolí hlava. Nebaví mě to. Ne, když je to jako každý den vyplněný bylinným omámením čajů a třezalky.
Můj psychický stav se, asi, zlepšuje. po Novém roce mě čekají antidepresiva. Ano, zlepšuje se, protože jsem si konečně připustila, že je ais potřebuju. A chci se z toho dostat. Už jen kvůli NĚMU.
Dále mě čekají brýle. Na dálku. Tohle si užiju.
Pá pá,
madame Lecter.

Čestné místo

25. prosince 2012 v 11:17 | Aya |  Myšlenkové
Nuže!
Dnešním dnem mi do položky "Oblíbené" přibyly stránky úžasné spisovatelky Jenny Nowak (http://www.jennynowak.cz/). Jednak proto, že jsem to chtěla udělat už dávno a jednak proto, že jsem k Vánocům dostala další dvě knížky od ní. A už se sakra těším, až budu mít časem v knihovničce celou Transylvánskou ságu (kterou vřele doporučuju) stejně tak jako další díl Nočních Lovců.
Co že píše? Upíří story z Rumunska a Čelákovic, ale taky příběhy z prostředí Egypta. Je... prostě hrozně hustá a úžasná. :D
A teď z jiného soudku. Jak se žilo o Vánocích? Nějaký super čuper dárky?
Upřímně jsme došla k názoru, že Vánoce jsou rok od roku bláznivější. No považte. V Liberci byli Vánoční trhy a tam úžasně vonící stánek s hrozně moc voňavou koupelovou solí hned několika druhů. A jak to dopadlo? Pod tou naší Vánoční metlou se balíčků s koupelovou solí sešlo asi pět. :D
Stejně tak jsem rozbalila hafo koček. Na dece, na hrnku, stojánek na naušnice, naušnice... Jeden by se z toho ukočkoval k smrti, no ne?

Pro Tebe

24. prosince 2012 v 21:39 | Aya |  Psané
Purpura už dohořela,
stom zdá se být nějak hubenější,
ozdoby se tříští - radio hraje pořád dokola
ty samé koledy, jsou pořád hlasitější.

Flanel hřeje na kůži
a přes něj notebook - na druhé straně ty
možná mám dárků nůši -
už dávno nehlídám tóny a noty -

protože nejdůležitější dárek se mi zapomněl
na druhém konci republiky
Štědrý večer odezněl
a já pořád čekám, bez jakékoliv logiky,

že se otevřou dveře a vejdeš,
protože ten poslední dárek seš ty -
jenže pořád nejdeš...
A tak se jenom zahrabávám do tý flanelový vaty...

Třeba se časem objevíš...

Kousni mě.

14. prosince 2012 v 19:14 | Aya |  Psané
"Prohlížel jsem si tě,
a přemýšlel, co na tobě mě zabíjí,
teď to vím - až příliš jistě,
je to tvůj pohled, co můj nikdy nemíjí,

Tvoje oči jsou ta nejotrávenější část
jedovatého celku - Tvého těla,
zornička je jako neúprostná past,
na jejich dně mrtvá těla hnila."

Byl jsi mým cílem už tehdy,
kdy jsem tě neznala a opovrhovala -
byla to nedílá součást prohry
nad posedlostíco ve mě kvetla.

Chlad byl poslední šancí,
pro únik a přežití mého já,
ale po doteku tvých prstů mých lící -
byla to tvá duše co tu mou tak dobře zná.

"Při každém přiblížení
cítil jsem bolest - tupou, bodavou -
až pak mi došlo, že máš trny, mé potěšení,
a tak jsem je otrhal, abych utlumil svou bolest tvou."

Vzdor mi tryská z ran, už nezbývá ani trochu,
zástupy milenců otravující můj život se smrskly,
zbyl jen jeden, můj start i cíl - má bestie, můj molochu,
poslední pokus získat převahu, než mé listy navždy zmrzly.