Zombie trochu jinak, kapitola druhá a třetí

25. srpna 2012 v 20:39 | Aya |  Psané
Čaute.
Spojená dvojka a trojka, z důvodu krátkosti druhé kapitoly.
Endžoy.

"Budu blejt. Budu blejt!"
"Co…? Proč mě budíš?"
"Budu blejt!"
"Tak běž na záchod!"
"Budu ble-" dál už nebylo třeba slov.
"Ježiši fuj! To si uklidíš." Laura se posadila na posteli a naklonila se, aby viděla do chodby. Oddychla si, když zjistila, že to její sestra na záchod stihla. "To jsem nevěděla, že zombíci blinkaj." Podotkla kousavě a svalila se zpět do peřin. Z koupelny, kde se záchod nacházel, se ozvala jakási chrochravá odpověď. Netrvalo dlouho, než se její sestra vrátila.
"To bylo pěkně divný. Blila jsem jenom rozžvejkanej popcorn."
"Dík, nemám sebemenší zájem vědět, jakou to mělo konzistenci."
"Vždyť jo, promiň." Ozvala se tupá rána, jak sebou švihla zpět na nafukovací matraci.
"Doufám, že ses trefila do mísy."
"Jo…Dobrou."
"Dobrou."



Probudilo jí rámusení dole v kuchyni. Když se podívala na budík, ukazoval 6:50.
"Co to sakra…" Vyškrábala se z peřin a vydala se zjistit, co se děje.
"Á, vzbudila ses. Trochu jsem se bála, jestli jsi náhodou nevytuhla. Zase."
"Jo, jasně. Co se děje? Není ani sedm. Normální lidi ještě spěj."
"Možná ty mrtvý. Normální lidi jdou do práce. Je úterý, tak se vzpamatuj. Dáš si něco k snídani?"
"Samozřejmě, abych se s tím pak znova viděla u záchoda. To víš, že jo."
"No tak promiň. Hele musím jet. Zvládneš to tu přes den? A jestli někam půjdeš, v druhém šuplíku u nočního stolku mám šminky. Zkulturni se, vypadáš jako-"
"-Mrtvola. Chápu. Blbý vtipy si nech od cesty."
"Chybělas mi. Měj se!"
"Jo, běž nám vydělávat penízky. Čau!"
Když se za Laurou zavřely dveře, ozvaly se šouravé kroky, jak se její sestra vracela zpět do ložnice, aby opět usnula. O tom, co se za posledních dvanáct hodin stalo, se jí nechce přemýšlet ani teď a vlastně ani později. Byla jednoduše ráda, že žije.

3.

"To si děláš prdel. Tys vážně celej den spala?"
"No co… Týden jsem byla mrtvá."
"Právě proto se divím. Mělas víc klidu než my všichni dohromady."
"Ha, ha, ha. Zítra se půjdu provětrat, fakt."
"Ne, půjdeš se provětrat teď. Do koupelny. Celá ložnice mi odporně smrdí zatuchlinou."
Nadechla se vzduchu a zamračila se. "Nic necejtim."
"Jasně, že ne, bylas tu v tom celej den." Namítla Laura a otevřela dokořán okno. Potom přešla ke své sestře a jemně do ní kopla. Křup. Laura se dala do řevu.
"Klid! Klid, klid, klid, jenom vyhozený kloub! Zmlkni!" S klidem se zvedla a trhnutím vrátila holenní kost do kloubní jamky. "Abrakadabra!"
"Co to má bejt? Není normální, aby se ti takhle rychle vyhodila kterákoliv končetina."
"Za to vstávat z mrtvých je normální. Tohle snad přežiješ, ne?" Vyhrabala se z postele a vydala se do koupelny, Cestou si přičuchla k vlasům a zašklebila se. "Proboha, já fakt hrozně smrdim."

"Hej? Žiješ?" Probudilo ji bouchání do dveří. Otevřela oči. Viděla nějak zamlženě, pořádně nadechnout se nemohla… Bleskurychle se posadila, aby se vynořila z vody, která už už přetékala přes okraj vany. Zavřela kohoutek a zmateně se rozhlédla.
"Jo… Myslim, že jo."
"Co ti tak dlouho trvá?"
"Jak dlouho mi to trvá?"
"Už jseš tam dvě hodiny!"
"Dala jsem si šlofíka… Pod vodou."
"Cože?!"
"Čemu se furt divíš? Před týdnem jsem se utopila!" Rychle se umyla a vyškrábala se z vany. Vzala si čisté oblečení a otevřela dveře, za kterými čekala její sestra s vykulenýma očima.
"Mám nápad!" Vykřikla po chvilce a rychle seběhla po schodech do kuchyně.
"Počkej… Co… Co chceš dělat?!" Naklonila se, aby viděla za roh, dolů ze schodů.

"Připravená?"
"Jak to mám vědět?! Jak to vysvětlíš, pokud budeš muset volat záchranku?"
"Lísteček na paleček už pro tebe máme, a za týden tě tu budu čekat." Laura pozvedla ruku s nožem a zazubila se. "Tohle jsem někdy fakt chtěla udělat!" Rozmáchla se a vrazila sestře, která křečovitě zavírala oči nůž do hrudi.
"Buď něžná sakra!" Vykřikla a pootevřela oči. Nůž v ní vězel až po rukojeť, po krvi ani památky. "Aha. A co teď? Vyndáš to?"
"Ty vole! To… To je hustý!" Laura vytáhla nůž a zkoumavě si prohlédla nejdřív čistou čepel a pak ránu. "Můžu ještě?"
"Hej, klid. Co když se to nezahojí? Budu chodit po světě s dírou mezi prsama?"
"Sen všech nekrofilů."
"Ha, ha. Dělej, přines mi nit a jehlu."
"Co chceš dělat?"
"Zašít ti ponožky. Co myslíš?!"
"Jo, jo, jasně. Promiň. Fakt nemůžu ještě jednou?"
"Mazej!" Shodila Lauru ze sebe a posadila se. Zatímco sestra odnesla nůž a dala se do hledání jehly a niti, prohlédla si ránu v zrcadle. Kůže čistě rozříznutá, žádná bolest, žádná krev. Poodhrnula kůži, aby ránu otevřela a vykulila oči. Rozsvítila světlo u zrcadla a fascinovaně se zadívala do útrob svojí hrudi.
"Co zkoumáš?" Laura jí nakoukla přes rameno a zbledla. "Vem si to! Dělej! Fuj!"
"No jo furt." Se smíchem si od ní vzala nástroje na šití a sedla si do tureckého sedu před velké zrcadlo. Navlékla nit a dala se do šití. "Žije! Ono to žijééé!"
"Neparafrázuj Frankensteina. To bych spíš měla říkat já, to ty jsi to sešité, obživlé monstrum." Laura byla pořád velice bledá ve tváři, hlava se jí točila.
"Jenom se koukni!" Předklonila se před Lauru, s dekoltem odhaleným jen tak, aby byla vidět sešitá rána.
"Jdi někam, fakt."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama