Srpen 2012

Slečno, slečno... Co vy to máte v hlavě? (Dílko.)

30. srpna 2012 v 22:53 | Aya |  Kreslené / Malované
Kočky! Odpověď je kočky!

"The star rover's tea-time."
Podtitul: Just another boring picture.

Endžoy.

Tulačka našla cíl.

29. srpna 2012 v 19:59 | Aya |  Myšlenkové
Pořád tu žvatlám o princi. Je na čase to vybalit.
Čte tenhle blog taky, takže to pro něj asi bude překvápko (zdravíme do éteru, drahý! :P), ale co už >D
Takže... Proč? Prostě protože!


Just let it go.

28. srpna 2012 v 21:20 | Aya |  Myšlenkové
Tak konečně taky jedno "Na téma" na téhle skládce.
Krásně mi to sedne, protože se stejně potřebuju vypsat. >D
Každý máme určitě okamžiky minulosti, do kterých se pořád vracíme. A rozhodně z toho nejsme ani trochu nadšení. Někdy je těžké odpoutat se od bolestných částí našeho života... Ale je to důležité. Musí se jít holt dál a myslet na budoucnost.
Ale je to těžké, to víme jistě všichni z vlastních zkušeností...
Máte za sebou špatný vztah. Chcete být sami... A pak s eobjeví někdo, kdo vám to prostě v hlavě naprosto rozhází... A nejenom i v hlavě. V srdci máte úhledně uklizené šuplíčky s tím, že složka "vztah" zůstane na nějakou dobu prázdná. Jste spokojení, svobodní. Šťastní. No a pak se objeví ona osoba. Damned.
Odpoutat se od toho co bylo a jít dál. Zapomenout? Ne, ne... To ne. Z chyb se člověk učí, to platí pořád. Někdy je důležité i zopakovat chybu dvakrát, třikrát... Až pak se člověk poučí. Odpoutat se, jít dál, nezapomínat.
A nezatvrdnout vůči světu... Se vším se dá vypořádat. A s čím ne, z toho se zblázníte, strčí vás do svěrací kazajky, nadopují léky a nemusíte se už o nic starat.
Tramtadá, happy end.

Zombie trochu jinak, kapitola druhá a třetí

25. srpna 2012 v 20:39 | Aya |  Psané
Čaute.
Spojená dvojka a trojka, z důvodu krátkosti druhé kapitoly.
Endžoy.

"Budu blejt. Budu blejt!"
"Co…? Proč mě budíš?"
"Budu blejt!"
"Tak běž na záchod!"
"Budu ble-" dál už nebylo třeba slov.
"Ježiši fuj! To si uklidíš." Laura se posadila na posteli a naklonila se, aby viděla do chodby. Oddychla si, když zjistila, že to její sestra na záchod stihla. "To jsem nevěděla, že zombíci blinkaj." Podotkla kousavě a svalila se zpět do peřin. Z koupelny, kde se záchod nacházel, se ozvala jakási chrochravá odpověď. Netrvalo dlouho, než se její sestra vrátila.
"To bylo pěkně divný. Blila jsem jenom rozžvejkanej popcorn."
"Dík, nemám sebemenší zájem vědět, jakou to mělo konzistenci."
"Vždyť jo, promiň." Ozvala se tupá rána, jak sebou švihla zpět na nafukovací matraci.
"Doufám, že ses trefila do mísy."
"Jo…Dobrou."
"Dobrou."

Zombie trochu jinak, kapitola první

17. srpna 2012 v 18:06 | Aya |  Psané
Čau smardi.
Slíbila jsme vám krvák, ale udělám tro kapku jinak. V noťasu mám už dost dlouho rozpracovanou tuhle věc. Nevím jak to bude dlouhé, nevím jaký bude konec, zápletka, cokoliv. :D Prostě píšu. A asi vám to sem dám rozkouskované tak, jak to mám já, možná jako internetovou roztrhanou knížku. Snad se to bude líbit. Název je stále pracovní (v noťasu to mám pod názvem "Se zakopaným psem bývá zásadní problém - většinou je už pár dní chcíplej", takže tady to je ještě poměrně ok. Oo).
Toliko na úvod. Hurá na to.

Na hodinách celého města ukazovaly displeje a ručičky deset hodin a dvacet tři minut. Tedy pokud byly hodiny správně seřízené. Zmiňovaný čas ukazovaly i hodiny v městské nemocnici. Ta nás však, mí drazí, nezajímá. Nás bude zajímat přilehlá márnice. Nebylo tam totiž tak mrtvo, jak by se mohlo zdát. Na konci jedné tmavé chodby, v malé místnosti, na jejíchž dveřích visel nápis "Příjem" se začala hýbat plachta, kterou bylo přikryto tělo ležící na lehátku. Nejprve byl pohyb nepatrný. Slabé chvění cedulky, která byla pověšena na palci pravé nohy a nesla jméno, datum a příčinu úmrtí. Pokračovalo to pohybem v oblasti, kde by měl být obličej - přesněji, pod plachtou se naprázdno otvírala a zavírala ústa. Když se všechny hodiny ve městě, tedy ty, co byly správně seřízeny, posunuly do času 22:30 večer, rozpohybovala se i ruka, která byla pod plachtou schovaná. Jemně uchopila látku a začala ji stahovat, čímž odhalila své tajemství - nejprve blond vlasy sčesané dozadu, pak čelo, v němž zela ne příliš hluboká rána, která byla však příčinou úmrtí, jak jste se mohli dozvědět na cedulce zavěšené na zmiňovaném místě - rozumějte, byla to poměrně nešťastná nehoda. Dívka, přecházející v noci přes silnici, sražená autem. Ona srážka by nebyla smrtelná, kdyby dívka neupadla do bezvědomí a neskutálela se obličejem do kaluže. Takže příčinou smrti bylo vlastně utonutí - no a nakonec obličej. Zavřené oči, pootevřená, bledá ústa, lapající po dechu, propadlé tváře, temné kruhy pod očima, obočí, které svou nakrčeností jakoby říkalo "Co se to děje?"
Totéž, ačkoliv trochu jinak, zvolala i ústa, potom, co se otevřely oči.
"Co to kurva má bejt?!"

Spousta myšlenek, nedostatek slov

3. srpna 2012 v 11:10 | Aya |  Myšlenkové
Ahoj parchanti.
Mám hlavu plnou myšlenek...Tak moc, až mi připadá prázdná. A jako obvykle málo slov, nebo slova taková, která nemají stejnou sílu jako pocity a zmíněné myšlenky. Dnešní slovník postrádá výrazy vyjadřující něco většího než velké a krásnějíšího než krásné. Je to slabá doba úpadku, co nadělám.
Jak začít.
Asi něčím méně podstatným - před týdnem... Dokonce přesně před týdnem jsem se sestřenkou zahájila třídenní marathon hudby na festivalu Benátská noc. Kabáti, Škwoři, Krucipüsk, Dymytry, Arakain, Doga, Sunrise Avenue, Mandrage... Prostě paráda. Sice to byl trochu slabší odvar toho, co normálně poslouchám, ale takovéhle tři dny typu vzhůru do tří do rána a vstávání na oběd byly prostě dokonalé.
Nevěděla jsem jak začít a teď nevím jak pokračovat...
Pokud jste ten typ slečen, co čekají na prince... Holky, nevzdávejte to! Však on se najde... A nebo si najde vás. :) Jsem živoucí důkaz toho, že je to možné. Že musím/chci čekat? No a co?... O to krásnější bude dočkat se.
Tak a je to. Zas se usmívám jak idiot. :D
Radši končím. Čao.

P.S.: Do příští neděle tu nejsem, nedivte se tredy, že odpověď na případné komentáře bude zpožděná. Oo
P.P.S.: Vzhledem k tomu že příští týden a něco budu na chalupě v... Celkem děsivém prostředí a noťas s horůrkama si beru sebou, možná se nevrátím. Oo
P.P.P.S.: Pokusím se tam sesmolit nějaký krvák.