Masochismus duše, část druhá

22. července 2012 v 20:54 | Aya |  Psané
První díl k přečtení zde.

Margareth nechala už asi pátý vzkaz na hlasové schránce svého muže. Nemohla se mu dovolat už skoro dvanáct hodin. Bylo dost pozdě, s dětmi byla doma sama. Co když se mu něco stalo? Poslední tři měsíce chodívá domů pozdě, ale neptá se ho proč. Ví, že by jí nepodváděl. Je to dobrý křesťan a takový hřích by nespáchal.
Už už mu chtěla volat znovu, ale konečně uslyšela bouchnutí dveří a smích - Martinův a ještě někoho.
Vykročila do předsíně, ale ani nemusela. Její manžel, s jakýmsi dalším mužem a postarší ženou právě vešli.
"Kde jsi byl?" Zeptala se Margareth, vykolejená celou tou situací.
"S přáteli." Odpověděl jí stroze. "Danieli, Marie - tohle je má žena Margareth."
"Těší mě. Skrze vás dosáhne váš muž volnosti." Pronesl Daniel, starší, velice vysoký a silný muž s úsměvem. I přes přátelský tón přebehl Margareth mráz po zádech.


"Vítejte." Vysoukala ze sebe a zmateně se podívala na Martina. Žena - Marie - zatím nic neřekla.
V místnosti se rozhostilo podivné, tísnivé ticho. Po nějaké chvíli se Daniel podíval na Martina. "Začneme?"
Martiny se nadechl. V jeho tváři jakoby přeběhl víraz čirého utrpení. Pak mu rysy opět ztuhly. "Ano." Po tom to jediném slově se Daniel vrhl po Margareth a chytil jí ruce. Zajistil je pevným provazem za jejímy zády. Bylo to tak rychlé, že ani nestačila vykřiknout. Když začala otvírat pusu k protestům, ze strany se vynožila Danielova ohromná ruka, která svírala jakýsi podivně páchnoucí kapesník a přimáčkla jej do ženiných úst, i k nosu. Po pár vteřinách se bezvládně sesunula k zemi.
Probrala se až po několika hodinách. Cítila podivný tlak na vnitřní straně lokte a tak se tam podívala. Ta žena - Marie - jí tam právě vpichovala injekční stříkačku. Chtěla začít protestoval, ale byla příliš otupělá, navíc se jí zdálo, jakoby měla umrtvená ústa. Začalo jí brnět v nohou a ani ty po chvíli necítila. Rozhlédla se. Martin s Danielem spolu mluvili u okna. Její dcera ležela vedle ní. Dýchala, ale nevypadala, že by spala přirozeným spánkem. Byl tu i Ibrahim - ležel na gauči. Na tu vzdálenost však nebyla schopná rozpoznat, zda vůbec dýchá.
"Už se probrala." To bylo poprvé, co slyšela Marii mluvit. Měla naprosto bezbarvý hlas, zbavený všech emocí. Strojový, hluboký hlas, který jí děsil.
"Skvělé, právě včas. Můžeme začít. Jsi připraven?" Zeptal se Martina Daniel. Ten jen přikývl v souhlasu.
Marie přistoupila k Margareth z jedné strany, Daniel z druhé. Martin vzal jakousi brašničku se stolu a položil ji k její hlavě. Tam sám zůstal stát.
"Sešli jsme se tu, abychom přivítali našeho bratra Martina do naší církve a pomohli mu očistit jeho duši. Stojíme tu před Bohem a ďábelm, kterému poručíme všechny jeho hříchy. O duše těch, kteří našemu bratru pomohou k očistě ať rozhodně soud nejvyšší. Tak ať se stane - Amen."
"Co....co...co to...." Margareth nedokázala vydat souvislou větu. Museli ji nadopovat drogami, umrtvováky a bůh ví čím ještě. Provaz jí dřel do zápěstí.
"Stojím před tebou, Bože, s duší plnou nečistot, ale až skončí dnešní večer, bude znovu čistá, jako duše dítěte, které právě přišlo na svět. Tu potom poručím tvým dobrotivým rukám. Amen." I Martinův hlas zněl zvláštně. Margareth jen nedokázala určit čím.
Martin se sehl k brašně a vyndal z ní několi pouzder. Zhrozila se, když z jednoho z nich vytáhl dlouhý, obřadní nůž.
"Stejně, jako věky začaly nulou, a stejně jako se narodila Země v milsotivých dlaních tvých, Bože, posíláme k tvému soudu duši nevinnou - ať jí čeká lepší osud než zde, v kotli hříchu." Pronesli Daniel a Marie jednohlasně. Když Martin vykročil k Ibrahimovi, pokračovali. "I Kristus, tvůj syn, Bože, byl tu jako neviňátko, nemluvně. Přijmi je stejně, jako přijímáš duše nenarozených a těch, které lidé zabijí ještě než spatří světlo světa." Když utichly Martinovy kroky, ozvalo se jen krátké jakoby vykřiknutí Margarethina syna a pak už jen jakésy čvachtavé zvuky a tupá rána. Po tvářích ji začaly stékat slzy. nemohla nic říct. Nemohla nic udělat. V hlavě měla chaos a srdce jí pukalo žalem.
"I Kristus, tvůj syn, Bože, vstal z kolébky a dětskýma očima se díval na svět, který chtěl změnit k obrazu tvému. Jako další dáváme ti dítě, které již stačilo nasáknout hříchy této doby. Suď, Bože, a vezmi, nebo odevdej peklu." Martinovy kroky se přiblížily k Margareth ale zastavily se u Samanthy, jejich dcery. Pokusila se tím směrem otočit hlavu, ale měla ochrnutý krk, takže celou tu scénu viděla jen velmi nezřetelně. Martin svou dceru zvedl ze země a položil ji na záda. Obřadní nůž ji nejdřív jen přiložil k hrudi. Potom se napřáhl a zaral ho no ní. Její tělíčko semou několikrát začkubalo a pak se úplně uvolnilo. Vytáhl zakrvavený nůž a pooděšel pro jakýsi nástroj opatřený dvěma dřevěnými tyčemi, na jejichž konci bylo ostří podobné čepeli na sekyrách. To přiložil k jejímu krku a zapřel se do tyčí. Její hlavu to odkrojilo, jakoby krájel máslo rozžhaveným nožem. Margareth už nedokázala plakat.
"I Kristus, tvůj syn, Bože, dospěl a bojoval se všemi hříchy v nejrůznějších podobách. Tak i my bojujema s hříšníky největšími, kteří se často skývají za nevinností a poslušností Tobě, Bože. Rozsuď proto i tuto duši, kterou, jako psolední, posíláme Tobě jako vykoupení Martinovo z očistce. Bolest duše způsobená zde na zemi, ztrátou milovaných, nechť je jeho majákem, díky kterému najde cestu do tvé náruče." Tentokrát Martin zamířil k ní. Za chvíli už jí jeho důvěrně známé ruce, kterými ji vždy láskyplně hladil po vlasech, nebo držel za ruku, začaly zvedat. Daniel jí podepřel v podpaždí. Hlava se jí sesunula k levému rameni - nebyla schopna ji udržet vzpřímeně. Martin pozvedl nůž vysoko nad svou hlavu a rozmáchl se jím proti břichu své ženy.
"P...Proč?" Zašeptala ještě, než jí nůž prožízl kůži i maso na celém trupu. Jako vlna se z ní vyřítily střeva i žaludek, společně s další změtí orgánů a krve. Zachroptěla a zapala po dechu. Hrot nože se jí potom přiblížil k hrudi, na chvíli zmizel a pak se do ní zarazil jako ohromné žihadlo, které jí mělo dát smrt. Daniel jí potom surově upustil na zem, do kaluže krve. Její vědomí už pomalu uhasínalo, když valice rozmazaným zrakem viděl čepel, která se jí blíží ke krku a pak - tma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ivuška Ivuška | Web | 22. července 2012 v 22:25 | Reagovat

uff...
tak to je hodně brutální. wow, trochu nevím, co říct. Vzalo mi to dech a i chuť k jídlu. Můžu k tomu říct asi jen jediné GE-NI-ÁL-NÍ!! Super, perfektní, úžasné, na to prostě není popsání. Skvělé.
PS: zde jasně vyplívá, že pobožní jsou nebezpečnější než satanisti :-D

2 Ivuška Ivuška | Web | 22. července 2012 v 22:53 | Reagovat

já jsem to nemyslela tak, že bys ty musela být satanistka, ale moje starší sestřička jí byla asi dva roky. A všichni, kteří si dřív říkali mí přátelé, se ode mě najednou odvraceli a říkali o mé sestře, že dělá ohavné věci, obětuje zvířata, zabíjí malé děti atd., prostě věci, které vidíte v televizi, která nám mimochodem jenom vymývá mozky. přitom ta holka byla úplně v pohodě jako já.

3 Ivuška Ivuška | Web | 22. července 2012 v 22:55 | Reagovat

mohla bych tě prosím ještě požádat o jednu věc a to, jestli by sis nepřečetla nějakou moji povídku nebo něco, zajímalo by mě, jaký na to máš názor, hlavně na ten styl, jakým je to napsané.

4 imitation tag heuer watches imitation tag heuer watches | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 6:21 | Reagovat
5 replica watches replica watches | E-mail | Web | 18. ledna 2013 v 4:45 | Reagovat

I enjoyed this. Do you have a RSS feed?.
http://www.begwatches.net

6 HollyHof HollyHof | E-mail | 27. srpna 2017 v 22:44 | Reagovat

<b><a href=http://seo-swat.ru//Y17aq/>This is the 2017 bomb !!!</a></b>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama