Červenec 2012

Zamyšlení

31. července 2012 v 12:52 | Aya |  Psané
Jde dál a nedbá křiku,
nese svoje šílenství,
hvězdy spadnou v okamžiku
odhalení tajemství.
Až zhasnou svíce
a jen měsíc bude žehnat kraji
pak políbím tvoje líce
polibkem jehož se všichni bojí...
Stopy mizí v písku dál
stejně jako její tělo
ale Duch tu nezůstal,
opustil už denní světlo.
Stříbřitý had rozvířil prach
hniju a mrtvá žiji
na Salahari se ďábel z nebe usmíval
když křičela jsem že plnými doušky život piji.
Co s ostatky?
Znesvěťte je
svýmy hříchy a odpustky
je to tělo co tu hnije.
Zmáměná bdím nad krajinou,
Ve věčném klidu - konečně -
temným svitem postříbřenou
vypadá poněkud mrtvolně.

Král Mor (Celý obraz + detaily)

22. července 2012 v 22:00 | Aya |  Kreslené / Malované
Práze ve čtvrtka/pátka. Inspirace - představení Finis Terrae, o kterém jsem psala už dřív + hábity dokrotů během morové epidemie, které je prá měly před morekm ochránit.


Pro zobrazení detailů klikni na CČ.

Realisticky o optimismu.

22. července 2012 v 21:21 | Aya |  Psané
První článek do kolonky "Téma týdne" od tohohle blogu. To by se mělo oslavit.
A nebo taky ne.
Takže o čem že to budu psát? Jasně, optimismus.
Skoro by se dalo říct, že někdo tam cynický jako já, s realistickým až lehce pesimistickým pohledem na svět k tomu nemá co říct, protože - přiznejme si to, stejně si to málokdo přečte.
Navzdory tomu se považuji za silnou idealistku (Děsivé spojení, co? :D ).
Ale o mě tady teď řeč není, jen jsem vás chtěla tak nějak seznámit se svým pohledem na svět, aby jste se potom nedivili.
Optimismus v dnešní době, je, podle mě, buď téměř vymícen a nebo hoří až příliš jasně. Co že myslím? Dnešní generace teenagerů a tu část obyvatel, který oplývají jedním úžasným rysem osobnosti - flegmatismem.
Je totiž fakt, že jakmile je vám něco jedno, nezajímáte se o to, tak nevidíte ty zápory, které ona věc může mít a vidíte jen to, co vám strká společnost až pod nos. A přiznejme si to - to je ve většině případů dost přikrášlené.
K dnešním teenagerům - ani nevím, proč to nazývám tak široce, když to takhle zahrnuje i mě. Samozřejmě jsou vyjímky! - valná většina z nich se nechává unášet soudobými trendy. To znamená být za každou cenu originální a "blázen". Bohužel, v jejich očích znamená být blázen to, že se budou tlemit jak kteréni od rána do večera a dělat xichty na všechno živé i neživé. Smutné.
Z tohoto shrnutí si dovoluji usoudit, že optimismus se stal ohroženým druhem. Jak co se týče budoucnosti, tak co se týče současnosti, ekonomické situace, přírody, maturit, zaměstnanosti, zdraví.
Poučení: Díky bohu za čokoládu nadupanou endorfiny.

Masochismus duše, část druhá

22. července 2012 v 20:54 | Aya |  Psané
První díl k přečtení zde.

Margareth nechala už asi pátý vzkaz na hlasové schránce svého muže. Nemohla se mu dovolat už skoro dvanáct hodin. Bylo dost pozdě, s dětmi byla doma sama. Co když se mu něco stalo? Poslední tři měsíce chodívá domů pozdě, ale neptá se ho proč. Ví, že by jí nepodváděl. Je to dobrý křesťan a takový hřích by nespáchal.
Už už mu chtěla volat znovu, ale konečně uslyšela bouchnutí dveří a smích - Martinův a ještě někoho.
Vykročila do předsíně, ale ani nemusela. Její manžel, s jakýmsi dalším mužem a postarší ženou právě vešli.
"Kde jsi byl?" Zeptala se Margareth, vykolejená celou tou situací.
"S přáteli." Odpověděl jí stroze. "Danieli, Marie - tohle je má žena Margareth."
"Těší mě. Skrze vás dosáhne váš muž volnosti." Pronesl Daniel, starší, velice vysoký a silný muž s úsměvem. I přes přátelský tón přebehl Margareth mráz po zádech.

Masochismus duše, část první

21. července 2012 v 13:29 | Aya |  Psané
Nejspíš dvoudílná povídka. Slibuji, že druhý díl bude akčnější a o moc brutálnější, než byla povídka Lov ^^

Seznamte se s očistcem.
Všechny nás čekají horoucí pekla.
Jedině zkrze ně je možnost spatřit Ráj.
Přidejte se k naší skupině a tuto cestu vám ulehčíme už nyní.
Vyhněte se očistci duše a podstupte tuto cestu již v tomto hmotném světě.
Církev svaté Agáty s centrem v Palermu, Sicílie.
Zahodil leták do koše a přes rameno se ještě ohlédl po jeptišce menší postavy, která s úsměvem rozdávala letáky dál a dál. Upravil si odznáček kříže na klopě svého saka.

Divadlo

20. července 2012 v 17:49 | Aya |  Psané
Vítej v našem světě za oponou,
na hře, která je o každém z nás,
nikdo neodejde uspokojen odpovědí jedinou.

Hra o životě,
o lhářích, kteří vyhrávají,
hra o světě,
a o heroických činech, které umírají.

Zatímco je Bůh naším nejváženějším hostem,
hrajeme dál a on lituje, jaké chyby se to dopustil!
Tak vzdejme holt našim předkům - lebkám a kostem.

Lov // Nevhodné pro slabší povahy

18. července 2012 v 20:02 | Aya |  Psané
Slibovaná psycho povídka - opožděně. Jsou-li tam chyby, připomeňte mi je prosím. Jinak přeji "příjemné" počtení ^^

Plazila se lesem dál. Větvičky a kořeny jí dřely do kůže, už tak dost pohmožděné. Cítila tu nesmlouvavou sílu gravitace více než kdy jindy - jakoby byla ta síla v onu chvíli znásobena tisíckrát. Do masa rozervané nohy táhla za sebou. Možnost toho, že by se zastavila zavrhla už před nějakou dobou. Zranění byla vážná, ale její trýznitel si dal dobrý pozor na to, aby nebyla smrtelná. Tedy... Alespoň prozatím.

Be, be obscene, baby, no heard!

16. července 2012 v 18:45 | Aya |  Myšlenkové
Yea, bitches!!!!
Včera v Lucerně, od osmi (haha, prej od osmi.) do cca jedenácti, byl k vidění a slyšení - hádejte kdo? Ne, ježíšek to nebyl, ale byli jste blízko. Marilyn Manson.
A hádejte co! Ne, neumřel. Byla jsem na něm! Muhaha.
Lucerna byla narvaná k prasknutí a u pódia bylo naprosto nedýchatelno. Lilo to z nás víc jak v sauně, uši zalehly hned na začátku, předkapela byla dost na hovno, ale když spadla opona a do publika se vyvalil kouř a ozval se ten boží chraplavý hlas... Ty vole, to byl hukot.
Když jsem začala ječet, nevěděla jsem jestli vůbec ječím.
Zahrál jak hity z nového alba Born Villain (No reflection, Pistol Whipped...), tak takové svoje klasiky (Sweet Dreams, MOBSCENE, Beautiful people,...).
A já... ¨Jsem si ještě víc upevnila další platonickou lásku. Sakra.
Dovezla jsem si vyřvaný hlasivky, bolest nohou, tričko Born Villain a takový ten gumový náramek No reason.
Resumé? Prosím, prosím, prosím, opakování!!!


Don't call me... Betrayer!

13. července 2012 v 22:54 | Aya |  Psané
Já tak nějakm upřímně doufám, že tohle je poprvé a naposled kdy k básničce píšu něco víc. Na seznáméní - ano, básním. Další věc, kterou tady v hojné míře najdete. Časem.

Andělé už volají své rozsudky
asi musím být tou zlou,
snad měla jsem si koupit odpustky
než sekla jsem s touhle hrou.

Tak proč bych neměla?
Zavrhuji tě, Bože, když jsi udělal totéž,
šeptáš, že jsem zapomněla,
kdo drží mého života otěž.

Nevolej na mě, zrádče,
když už jsem našla svůj ráj a svou cestu,
co je mi po tvém nebi, otče?
Nevolej na mě, zrádče. Nepodvolím se tvému trestu.